Televizní program

Film zachycuje výpovědi migrantek, které v 90. letech utekly z válkou rozvrácené Jugoslávie do České republiky. Skrze osobní vzpomínky a vyprávění zprostředkovává jejich životní příběhy, od útěku z Bosny a Hercegoviny, přes těžké hledání práce a boj o přežití v cizí zemi, po bilancování toho, jak nový život proměňoval jejich rodiny i sociální postavení. Na hlubší rovině, z perspektivy dvaceti let života v novém domově, film vypovídá o tom, jaké zásadní, často nenávratné změny přináší uprchlictví.

19. prosince 2011. V ulicích Pchjongjangu, hlavního města Severní Koreje, panovala tísnivá atmosféra. Kolem poledne státní televize přerušila vysílání a hlasatelka oznámila zprávu nejvyšší důležitosti. Generální tajemník Korejské strany práce, předseda Výboru národní obrany Korejské lidově demokratické republiky, vrchní velitel Korejské lidové armády, náš nejvyšší vůdce Kim Čong-il náhle zemřel po krátké, těžké nemoci. O devět dní později se v čele pohřebního průvodu Kim Čong-ila objevil sedmadvacetiletý muž. Se slzami v očích pohřbil svého vůdce i otce. Jmenoval se Kim Čong-un a svět o něm tehdy téměř nic nevěděl.

Vyhlášení ankety Atlet roku 2026 z pražského Ambassadoru, kterou vysílá Česká televize od roku 2001, moderuje Aleš Háma. V bohatém programu kromě tradičního vyhlášení, kdo se stal Trenérem roku, Objevem roku či Juniorem roku, se dozvíme i jména deseti nejlepších českých atletů.

Jen málo italských hudebníků dosáhlo většího věhlasu mimo Apeninský poloostrov než hity prověřený Zucchero. Exkluzivní záběry z jeho soukromých archivů a z jeho triumfálního světového turné spolu s výpověďmi přátel, jako jsou Bono, Sting, Andrea Bocelli nebo Francesco Guccini, utvářejí příběh muzikanta, kterému učarovalo blues, ale nebál se vydat i do jiných žánrů. A právě jeho hudební výlety mu přinesly světovou slávu. Jeho příběh v sobě přináší emoce dítěte vytrženého ze svého prostředí, vytrvalost při dosahování mezinárodního úspěchu, sílu čelit dlouholetým depresím, a návrat ke kořenům. Dokument přesahuje pouhý portrét úspěšného hudebníka a proniká do pochybností a zranitelnosti muže, který, neschopný bojovat s ďáblem uvnitř sebe, se rozhodl raději se s ním bavit.

Hudba byla vždy pro Lenku Dusilovou útočištěm a dobrodružstvím. Za více než tři dekády její kariéry se její tvorba posunula od přímočarého rocku k alternativnějším hudebním tvarům. Lenka se postupně vyprofilovala v osobitou umělkyni se širokým žánrovým záběrem. Koncert LD_50, který se uskutečnil 12. února v prostoru Archa+, rekapituluje celou tuto dráhu. Pozvání přijali hosté, kteří Lenku provází rovněž už od začátku její kariéry – David Koller, Čechomor, Beata Hlavenková a Clarinet Factory. Současnou kapelu doplnili ještě saxofonista Marcel Bárta a trumpetista Jiří Kotača.

Dokument sleduje nejen jeho mimořádné umělecké výsledky a úspěchy sboru, ale především jedinečný pedagogický a lidský přístup, jímž formoval generace dětí. Prostřednictvím autentických momentů ze zkoušek i koncertů film ukazuje, jak hluboký vliv může mít umění na osobní růst, hodnoty a mezilidské vztahy. Zároveň se zamýšlí nad odkazem Jiřího Chvály a budoucností sboru, který i dnes propojuje stovky dětí a bývalých členů napříč generacemi a vytváří prostor, kde hudba formuje trvalá lidská pouta.

Karel Cudlín fotí přes padesát let. Fotil dělníky v Rustonce, žižkovské hospody a pavlačové domy, první dny svobody i odcházející sovětské tanky. Fotil Romy, beduíny, pohřby na Ukrajině i obyvatele Jeruzaléma. Fotil Havla, Dalajlamu i lidi, jejichž jméno neznal. A nikdy nepřestal. Film Báry Kopecké Karel Cudlín: Když to nevyfotím, tak to zmizí ho zastihuje v okamžiku bilance: Cudlín dokončuje knihu „Burning Love“, shrnutí třiceti let práce v Izraeli, a zároveň se probírá archivem, který přetéká z bytu do depozitářů a ze skříní do banánovek popsaných tématy, jmény a lety. Tisíce fotografií, z nichž jen zlomek je digitalizován. Tisíce příběhů, které v sobě nese jako živou encyklopedii míst a lidí, kteří už nejsou. Cudlín není fotograf velkých gest. Jeho způsob…

O dnešní době asi nic pěkného. Už jen proto, že pro celý svět je dnes jeho jméno spojeno s jedinou rolí a jedinou podobou: už celé generace filmových diváků si jej pamatují s dlouhými vlasy a vousy, ve zdobném kouzelnickém hábitu, jako ředitele školy čar a kouzel Albuse Brumbála z dnes již legendární série o Harrym Potterovi. On sám o tuto roli původně vůbec nestál, ale jeho vnučka mu údajně dala ultimátum: buď bude Brumbálem, nebo přijde o její přízeň a ona s ním už nikdy nepromluví. Volba byla jasná. Richard Harris byl vynikajícím divadelním a filmovým hercem i úspěšným zpěvákem. Starší generace ho budou znát z titulů jako Ten sportovní život, Červená pustina, Cromwell, Ohrožení Britannicu, Muž zvaný Kůň a…

Dokument sleduje několikaměsíční experiment budování vztahu člověka s umělou inteligencí. Zkoumá proměnu vztahů člověka vůči sobě samému a vůči romantickým a přátelským vazbám – to vše v době, které dominuje nová technologie AI, jež se nabízí jako zástupce terapeutických i intimních vztahů.

Na Maltě se po tisíciletí střetávaly a prolínaly ty nejvlivnější světové civilizace. I proto je dnes cílem mnoha turistů a cestovatelů. Ti míří na ikonická místa, mezi kterými nechybí barokní Valletta nebo tiché středověké město Mdina. Často obdivují kontrasty mezi rušnými historickými ulicemi a syrovou krásou strmých útesů Dingli či průzračnými vodami sousedních ostrovů Gozo a Comino. Středem zájmu bývá i práce místních řemeslníků, kteří ovládají tradiční filigránskou práci se stříbrem i ruční stavbu pestrobarevných rybářských lodí luzzu. Historická kulturní mozaika se odráží také v místní gastronomii, která těží z práce pěstitelů oliv, tradičních pekařů pečících vyhlášený chléb i z produkce medu.