Dokumenty

V bezčasí Dantova očistce se potkávají dvě významné postavy českého středověku: král Přemysl II. Otakar a zapomenutý poutník Odorik, který jako první Evropan spatřil Tibet. Výměnou za popis cesty do východních zemí světa přiměje slavného krále složit účet za svoji vládu plnou úspěchů, ale i proher a křivd. Brzy zjišťuje, že oba mají nečekaně mnoho společného: vždyť jednomu ukradli knihu, druhému království v srdci Evropy.

Ať za mučednickou smrtí svatého Václava stály jakékoliv zájmy a mohlo jít o čistě politický akt, stal se národním patronem naší země. Právě legenda o tomto světci se stala základem pro budování české státnosti a ze zbožného panovníka se náhle stal rytíř s atributy moci. Na Václavův odkaz navazoval Karel IV., husitská vojska a dokonce i Habsburkové, kteří mohli uplatňovat titul právoplatných Václavových potomků. Kult světce vyvrcholil po vyhlášení samostatnosti Československa, které od svatováclavského milénia dělilo jen několik let. Při životě kult udržovala i napjatá situace v Evropě, která povzbuzovala národní cítění. V období okupace náležela svatováclavská symbolika k málo útěchám obyvatelstva, i na vzdory tomu, že se jí němečtí ideologové rozhodli obratně využít pro své vlastní zájmy. Naštěstí neměli…

Palladium země české je nevelký reliéf, který podle pověsti věnoval při křtu kněžně Ludmile svatý Metoděj. Zobrazuje Pannu Marii s Ježíškem. Legend o jeho vzniku je víc. Podle jedné byl vytepán z tzv. korintské mědi, slitiny drahých kovů, které se rozžhavily při požáru Korintu za jeho dobývání Římany, podle jiných ze slitiny kovů, z nichž původně byly vyrobeny pohanské modly, které k tomu účelu nechala roztavit kněžna Ludmila. Od ní ho pak převzal její vnuk, kníže Václav, který ho měl na hrudi i v den svého zavraždění ve Staré Boleslavi. Pravdu už asi těžko zjistíme, stejně jako skutečnou podobu artefaktu, který ke svému křtu kněžna Ludmila dostala. Palladium, jak ho známe dnes, totiž vniklo mnohem později zřejmě z původního materiálu….

Národní park Sierra de Gredos, jedna z nejpozoruhodnějších přírodních oblastí Evropy, odhaluje v průběhu ročních období svou mimořádnou krásu. Od ledovcových karů a hlubokých horských roklí až po nejvyšší horu středního Španělska Almanzor, se rozprostírá jedinečný a křehký ekosystém. Jeho symbolem je kozorožec španělský, neodmyslitelný vládce zdejších hor. Společně s ním tu žijí orli skalní, vzácní horští ptáci a vydry. Působivý portrét divoké přírody a křehké rovnováhy nabízí pohled do jednoho z posledních skutečně divokých koutů Evropy.

Praha se nachází v rozbouřených měsících německé okupace. Český inspektor Beran a jeho asistent Morava stojí před nelehkým úkolem – mají vyřešit vraždu vdovy po německém generálovi, a to za pomoci vrchního kriminálního inspektora gestapa Bubacka. Jakou roli však Buback skutečně hraje? Není to jen informátor, jehož úkolem není vyřešit vraždu, ale zjistit, jak hluboce je pražská kriminálka zapojena do odboje proti okupantům? Mezitím vrah – psychopatický sériový pachatel, který nedělá rozdíl mezi německými a českými oběťmi – udeří znovu. Když se pak v květnu 1945 rozpoutá ozbrojené povstání proti okupačním silám, nejde už jen o dopadení vraha, ale o hlubší otázky viny a vykoupení, pachatelů a obětí, pomsty a odplaty.

V Botswaně, kde se úrodná delta Okavanga setkává s nehostinnou pouští Kalahari, určuje koloběh vody rytmus života i přežití. Řeka Boteti je životně důležitým zdrojem vody pro stáda zeber, predátory i další obyvatele zdejší pouštní krajiny. Jak její hladina klesá, stahují se k ní sloni, lvi i hyeny a přibývá nebezpečných střetů. Tisíce zeber přitom stojí před těžkou volbou: zůstat a riskovat hladovění, nebo se vydat na náročnou cestu k solným pánvím Makgadikgadi. Když konečně dorazí deště, poušť se promění v pulzující krajinu plnou života a vodní pláně zaplaví hejna plameňáků. S návratem spalujícího vedra se však tento odvěký koloběh opakuje. Krajina deště a prachu prostřednictvím strhujících záběrů a silných příběhů odhaluje křehkou rovnováhu mezi životem, měnícím se klimatem a…

Zvuk hraje v životech zvířat po celém světě klíčovou roli. David Attenborough zkoumá neobyčejné způsoby, jakými zvířata vnímají a vydávají zvuky, a jak to ovlivňuje jejich rozhodování. Uvidíme, jak mezi sebou komunikují mláďata kajmanů ještě uvnitř vajíčka. Jak lvi a hyeny bojují ve tmě pomocí zvuku. A jak podivná ryba zmátla místní obyvatele svým tajuplným bzučením. K zachycení zvuků, které jsou často mimo dosah lidského ucha, byly použity nejmodernější vysoce citlivé mikrofony a záznamová zařízení.

Macbeth, thén z Glamisu, obdrží od trojice čarodějnic zlověstné proroctví, že se jednoho dne stane skotským králem. V mlhou zahalených, pustých a místy makabrózních kulisách je skotský šlechtic z 11. století veden ďábelským proroctvím a svou bezohlednou, ale žádostivou lady ke zrádnému činu, který z něj nakonec učiní krále. Ale za jakou cenu? Mistrovská adaptace velikána Orsona Wellese, který se k shakespearovské látce později vrátil ještě s Othellem (1952) a Falstaffem (1965). Macbeth vznikal v nelehkých produkčních podmínkách s omezeným rozpočtem. Celý děj se proto odehrává výhradně v gargantuovských, pokřiveně expresivních kulisách. Ty mimo Wellese navrhl Dan O’Herlihy, představitel role Macduffa, théna z Fifu, přičemž některé stavby byly recyklovány z dřívějších westernů studia Republic. Samotné natáčení trvalo necelý měsíc a dobově dílo nesklidilo příliš velký ohlas ani u publika ani u kritiky a propadlo, jakkoli mimo USA se mu naopak dostalo uznání. Z dnešního pohledu nás…

Na les padá za večerního soumraku tma. Z korun stromů vzlétá tajemný pták. Jeho velká křídla tiše kloužou nocí. Je vyzbrojen šavlovitě zahnutými drápy a citlivým zrakem, kterým dokáže proniknout i černou tmou. A skvělým sluchem! Ve Slovinsku a v některých sousedních zemích je populace puštíka bělavého v současné době stabilní, a tak je možné tuto sovu dlouhodobě sledovat a získávat další poznatky, které jsou pro vědce a ochránce přírody klíčové.

V říjnu 2026 uplyne deset let od úmrtí jedné z nejdůležitějších osob v životě princezny Diany. Když se Raine coby rozvedená matka čtyř dětí provdala za hraběte Spencera, rovněž obdařeného čtyřmi ratolestmi, zdálo se to jako námět na podařenou komedii, ale bylo to spíše drama. Spencerovy děti v čele s Dianou macechu nesnášely a přezdívaly jí „kyselý déšť“, což je anglická jazyková hříčka založená na fonetické podobnosti křestního jména Raine a anglickým výrazem pro déšť „rain“. Léta však obrousila hrany a tak se stalo, že když Diana s Charlesem spěli k rozvodu, neposkytla bezpečnou mateřskou náruč Dianina vlastní matka, ale právě kdysi nenáviděná Raine. A tak to zůstalo až do Dianiny tragické smrti v roce 1997.