Dokumenty

Šperkařka, fotograf, pastevec, malíř a další lidé nejen obdivují krásy Jeseníků, ale našli zde i svůj domov, ať už se v regionu narodili, nebo je sem zavedla jejich životní cesta. Spolu s nimi se necháme unést působivými horskými hřebeny, údolími, vodopády a dozvíme se mnohé o jejich profesích tolik spjatých s lokalitou Jeseníků. Přijměte pozvánku do jednoho z nejkrásnějších pohoří České republiky.

Homo neanderthalensis. Tito zdatní lovci a zruční řemeslníci vládli v Evropě jako nesporní páni po stovky tisíc let, a dokonce si podmanili Blízký východ a rozšířili hranice svého území až na Sibiř. Zhruba před 40 000 lety však jako by zmizeli. Díky čemu se stal Homo sapiens, přistěhovalec z afrického kontinentu, jediným vítězem nemilosrdného evolučního závodu a je dnes jediným zástupcem rodu Homo na Zemi? Zmizel neandrtálec jen proto, že byl oproti nám „horší“, jak se dlouho soudilo? Za všemi těmito otázkami se skrývá hluboce aktuální, až mrazivá záhada: jak mohl vymřít celý lidský druh až do posledního člověka?

Hlavní předák Vladimír Slíž byl se svou partou jedním z posledních havířů, kteří v dole ČSM ve Stonavě na Karvinsku fárali více než kilometr pod zem, aby razili nové chodby pro těžbu černého uhlí. Jádrem party jsou chlapi, kteří spolu pracují více než deset let. Právě tato parta je osou dokumentu Marcela Petrova, který diváka provede posledními třemi lety dolování černého uhlí v České republice. I pro ně 4. února 2026, kdy z hlubin dolu ČSM symbolicky vyjel poslední vozík s uhlím, skončilo něco, co z velké části naplňovalo jejich životy. Příběh dolování černého uhlí na Ostravsku je starý čtvrt tisíciletí. Za tu dobu prošly důlními provozy stovky tisíc lidí. Některé zdroje uvádějí, že jich byl až jeden milion.

Dokumentární film vznikl u příležitosti Heinových 80. narozenin a rámují ho přípravy nových premiér v Divadle Ungelt a narozeninové setkání, které se stává přirozeným vyvrcholením celého vyprávění. Divadlo Ungelt je ve filmu představeno nikoli jako instituce, ale jako Heinův „obývák“ – komorní sklepní prostor, kde se pracuje s intimní energií a důrazem na lidský příběh. Heinova filozofie je jednoduchá: herec se nemá líbit, herec má být pravdivý. Divák nemá jen „přežít“ představení, má si odnést zážitek. Kamera vstupuje do nejniternějšího zákulisí divadla, sleduje principála v každodenním provozu, v kontaktu s personálem i herci a zachycuje rodinnou atmosféru místa, kde si „všichni tykají“. Film zároveň otevírá Heinovy kořeny a identitu. Návrat do Hranic na Moravě je cestou k rodinné historii: židovská…

Annie Girardot se narodila 25. října 1931 v Paříži. V raném dětství jí zemřel otec. Fakt, že vyrůstala jen s matkou, ji poznamenal na celý život. V roce 1949 nastoupila na pařížskou konzervatoř. První velký úspěch slavila na jevišti Comédie française v Cocteauově hře „Psací stroj“. Mezník její herecké kariéry nastal v roce 1958, kdy ji velký italský režisér Luchino Visconti vybral za partnerku Jeanu Maraisovi v Gibsonově hře „Dva na houpačce“, kterou režíroval v Théâtre Montparnasse, a krátce na to jí svěřil roli prostitutky Nadi ve svém legendárním filmu Rocco a jeho bratři. Pak následoval jeden úspěch za druhým, jako např. v Lelouchově filmu Žít a užít, v Cayattových filmech Prožít si své peklo a Umřít na lásku či…

Klíčové dopady klimatické změny pod drobnohledem. Jak posílit klimatickou odolnost české krajiny i tuzemských měst a obcí.

Jiří Svoboda z Ústavu fyziky materiálů Akademie věd přišel s geniálně jednoduchým nápadem, jak snížit emise skleníkových plynů. Navrhuje globální zpoplatnění uhlíku. Brněnský vědec za doprovodu dceřiny kamery a písní navštěvuje lokální protestní setkání i světové ekologické summity. Nakažlivé odhodlání obou protagonistů ale naráží na liknavost politiků a političek a nepružnost mocenských struktur. Svobodu přesto neopouští humor a víra, že určité věci má smysl dělat zkrátka proto, že jsou správné.

V souvislosti s pochodem smrti v květnu 1945 zemřelo v Brně a okolí okolo 1700 sudetských Němců. Na stejném místě se letos v květnu konal první Sudetoněmecký sjezd, takzvaný Sudetoněmecký den, na území Česka. Brno se na několik dní stalo místem, kde se minulost vrátila do přítomnosti. Tři pohledy, tři různé představy o vině, domově a smíření.(Česká televize)

V roku 1889 sa Paríž stal hostiteľom Svetovej výstavy a „železná lady“ sa od tých čias stala ikonou hlavného mesta Francúzska. Žiadna iná stavba nedokázala tak symbolicky zhmotniť priemyselný i konštrukčný pokrok, aký sa podarilo dosiahnuť koncom 19.storočia v Európe i vo svete. Inžinier a konštruktér Gustave Eiffel bojoval za realizáciu nápadu svojich dvoch projektantov Mauricea Koechlina a Émila Nouguiera dlhé roky. Ale so stavbou najvyššej veže tých čias v centre Paríža mnohí nesúhlasili. Mnohým sa táto železná konštrukcia zdala byť škaredá a provokatívna. Eiffelovi sa touto stavbou podarilo dosiahnuť technologickú revolúciu. Vydajte sa po stopách tohto dramatického príbehu…

Az Orly repülőtér 1932-ben épült, és a DeGaulle vagy a Roissy méreteihez képest még mindig kicsinek számít. Éppen ezért igazán családias a hangulat, ahogyan ezt Eric Brunet a mai részben bemutatja nekünk. Az Orly legendás volt a 60-as években, amikor a sztárok találkozóhelyének számított, és családok kirándultak ide a felszálló repülőkben gyönyörködni. Ma már retro-hangulatot áraszt, ide látogatni felér egy időutazással.