Dokumenty

Krutěji se už k němu osud zachovat nemohl: znetvořené tělo, odpor budící, hrůzu nahánějící tvář. Obluda. Stvůra. Démon. A přece stvoření bezmála lidské. Quasimodo. Nalezenec, vyrůstající ve velebných zdech chrámu Notre Dame, jehož jedinou radostí se staly zvony. Zvony, jimž věnoval všechnu svou energii, sílu a lásku, zvony, které jej na oplátku připravily o to poslední člověčí, co mu zbývalo, o sluch… A přece i v této ubohé karikatuře člověka se ukrýval vznešený duch, bilo vřelé srdce. Srdce, schopné těch nejposvátnějších lidských citů: lásky, pokory, sebeobětování…

Při svém prvním vydání v roce 1830 se román Červený a černý nesetkal s příliš velkým zájmem čtenářské obce. I jeho autor Henri Beyle, píšící pod pseudonymem Stendhal, byl v literatuře autorem takřka neznámým, přestože mu tehdy bylo již sedmačtyřicet let. A tak jen málokdo mohl vytušit, že toto dílo se napříště zařadí ke stěžejním výtvorům francouzského románového umění XIX. století. Stendhal v ústřední postavě románu Juliena Sorela vytvořil vlastně portrét svého současníka. Dodnes je ostatně málo známa skutečnost, že reálným motivem pro napsání románu se stal opravdový případ. Jistý mladý muž Berthe se pokusil zavraždit ženu, v jejíž rodině byl kdysi vychovatelem. Filmové zpracování režiséra Clauda Autanta-Lary, patří nepochybně mezi nejznámější adaptace tohoto románu. Svůj podíl na tom má…

Životopisný film o dramatických osudech francouzského spisovatele Alexandra Dumase staršího.