Dokumenty

Příběh odvahy a lásky z romských osad.Televizní verze filmu Všechny moje děti, který se stal na Slovensku nejnavštěvovanějším dokumentárním filmem všech dob. Ústřední postavou filmu je charismatický farář Marián Kuffa. Ve filmu ho ale divák vidí spíše v zašpiněných montérkách a sleduje drama mise do prostředí bídy a beznaděje v zapomenutých romských osadách. Místo kázání se Kuffa snaží strhnout Romy vlastním příkladem a lidským zájmem. Pomáhají mu bývalí kriminálníci a alkoholici z komunity, kterou před 25 lety založil v podtatranské obci Žakovce. Film šokujícím způsobem odkrývá problémy, s nimiž romská komunita zápasí. Divák se zatajeným dechem sleduje dramatické mikropříběhy Romů a sisyfovský boj Kuffy s drsnou realitou: chce, aby „jeho děti“ znovuobjevily své schopnosti, lidskou důstojnost, naučily se nezávidět si…

Ve velké rodině architektů zaujímají živočichové krajinotvůrci zvláštní místo. Objevili se na Zemi dlouho před lidmi a jsou jakýmisi polobohy ekosystémů na naší planetě. Díky své houževnatosti, vyzbrojeni pouze kusadly, zuby, nohama či chapadly, zformovali srdce savan, lesů, vodních toků a dokonce i oceánů, tedy životních prostředí bohatých na pozoruhodnou zvířecí a rostlinnou biodiverzitu. Čtyři živočichové nám dokážou, že osídlit území a zásadně ho přetvořit není pouze otázkou síly či technologií, nýbrž umění přežít, což jim umožňuje vybudovat famózní stavby a uspokojit své potřeby, aniž by tím zpochybnili existenci ostatních druhů.

BARANGOLÁSOK – a Magyarországon élő nemzetiségek közös televíziós műsora

Bratři Drew a Jonathan Scottové se ve světě realit pohybují jako ryba ve vodě. Pomáhají svým klientům prodat jejich nynější dům a najít odpovídající nový příbytek. Zatímco Jonathan pracuje na rekonstrukci rodinného domku, v němž bydleli majitelé dosud, hledá pro ně Drew nový – a co nejdokonalejší – domov jejich snů. V závěru Drew už jen dohlíží na prodej obnoveného domu a na průběh koupě nového.

Poněkud zvláštní název dokumentárního filmu odkazuje na okolnost, že v padesátých letech minulého století byla Ida Lupino jedinou ženou, která zároveň filmy produkovala, režírovala a často v nich hrála. Na nejrůznějších schůzích, kde se obvykle oslovovalo auditorium „vážení pánové“, musela se kvůli Idě učinit výjimka a vzniklo tak poněkud směšné a zároveň do nebe volající oslovení „Pánové a slečno Lupino“. Ida Lupino pocházela z Anglie, kde také vystudovala hereckou školu, ale velmi záhy se rozhodla zkusit štěstí v Americe. Protože byla nejen krásná, ale i talentovaná, její kariéra v Hollywoodu se začala slibně rozvíjet. Přesto zůstávala ve stínu slavnějších kolegyň, zejména Bette Davisové. První režijní příležitosti se chopila v roce 1949, kdy dokončila film Nechtěná za režiséra Elmera Cliftona, který…