Dokumenty

Albrecht Dürer ztělesňoval o pět století dřív než jeho vzdálení následovníci, všechno, co si představíme pod pojmem moderní umělec. Zvláštní pozornost na sebe poutaly jeho výjimečné autoportréty. Dürerův monograme se jeví být logem v moderním smyslu slova. Písmeno A – Albrecht spojené s písmenem D – Dürer, což vychází z německého výrazu pro dveře – Tür. Společně vyobrazeny ve formě pomyslných dveří. V podstatě jde o autorské logo, které vyjadřuje snad i malířovu snahu otevřít se světu. Po celý život se vracel ke své vlastní podobě, ke svému tělu. Bylo pro něj jedinečným prostředkem, jak vidět a vnímat svět.

Nečekaně rozmanitá a vždy plná překvapení. Charakterizuje ji voda a nová pevnina na někdejším mořském dně. Nizozemsko je plné života a dramatických příběhů.

Portrétů zesnulé britské panovnice existuje skutečně obrovské množství, ale žádný z nich nevzbudil takový rozruch jako právě tento. Nahlíží totiž na královnu z nového úhlu pohledu, nedočkáte se v něm ani slova komentáře či jakéhokoli hodnocení. Jde o nesmírně nápaditý a hravý archivní sestřih. Režisér Roger Michell (mimo jiné tvůrce dnes už ikonického snímku Notting Hill), který se bohužel nedožil premiéry a v roce 2021 zemřel na infarkt, prošel stovky hodin nejrůznějších archivů a poskládal z ústřižků skvostnou, svěží a zábavnou mozaiku.

Prostřednictvím exkluzivních rozhovorů se členy kapely a dalšími rockovými hvězdami jsou postupně vyprávěny neobyčejné příběhy legendárních Rolling Stones.

„Pěšáci“, „Attention Aux Hommes!“, „Tanečnice“, „Opakování“… S výčtem známých hitů pražské kapely Tata Bojs by se dalo dlouho pokračovat. Vždy energičtí, za dobu své existence mnohokrát jiní, precizní ve svém koncepčním přístupu k vizuálnímu a hudebnímu uchopení jednotlivých alb a vystoupení. Není divu, že se Marek Najbrt rozhodl nejít cestou konvenčního dokumentu. Příběh kapely vypráví formou hravé koláže, složené z bohatých archivů, záznamů koncertů i futuristických hraných vsuvek s herci z divadla Vosto5. Před očima se nám tak skládá obraz osobité kapely, jež se i přes alternativní povahu své tvorby po právu řadí mezi přední tuzemské hudebníky.