Televizní program

Našli ji na břehu moře v bezvědomí. Po čase si zvykla na nový život a zamilovala se.

Sam bylo pouhých 12 let, když ji její matka Scarlet, elitní vražedkyně, musela opustit. Sam byla vychována nelítostným zločineckým syndikátem, pro který pracovala její matka. O patnáct let později se Sam vydává v matčiných stopách a stává se nemilosrdným, efektivním a loajálním zabijákem. Když se však riskantní zakázka zvrtne, musí volit mezi loajalitou k organizaci a ochranou života nevinné osmileté holčičky Emily. Po odmítnutí mise má jedinou šanci na přežití: znovu se spojit se svou matkou a jejími nebezpečnými kolegyněmi „Knihovnicemi“. Tři generace žen spojí své síly v pomstychtivé válce proti těm, kteří by je mohli připravit o všechno.

Cestovatelé v čase dorazí z roku 2051, aby doručili důležitý vzkaz: ve 30 let vzdálené budoucnosti lidstvo prohrává válku proti smrtícímu mimozemskému druhu. Jedinou nadějí na přežití je přenést vojáky i civilisty do budoucnosti, aby se zapojili do boje. Dan Forester, odhodlaný zachránit svět pro svou dceru, se spojí s geniální vědkyní a svým odcizeným otcem, aby zvrátil osud planety.

Policejní seržantka Grace Narayanová je coby svědomitá whistleblowerka přeložena z velkoměstského Newcastlu na izolovaný ostrov u pobřeží Walesu, obývaný svéráznou komunitou, kde narazí na nevyřešený případ pohřešovaného třináctiletého chlapce. Věrna svému pevnému přesvědčení o spravedlnosti a vládě zákona se do něj s buldočí odhodlaností zakousne, navzdory tuhému odporu celé ostrovní komunity… Zdařilou variaci kultovního folklorního hororu Proutěný muž (The Wicker Man, 1973) anglického solitéra Robina Hardyho napsal Toby Whithouse, který se podílel na ceněných televizních projektech. Inteligentní kombinace policejního procedurálu s folklorním hororem nabízí kromě napínavého příběhu obecnější úvahu nad podstatou spravedlnosti a vlády zákona. Hlavní roli urputně zásadové vyšetřovatelky přesvědčivým způsobem ztvárnila Anjli Mohindra, která na sebe poprvé upozornila ještě jako teenagerka v jedné z hlavních rolí rodinného seriálu…

Středoškolský profesor a vášnivý historik Unai Eguía se společně s Antónem Gandariasem vydává napříč Evropou, aby zjistili více o osudu Antónova strýce, který beze stopy zmizel během druhé světové války. Pátrání, které je přivede z Baskicka až do Prahy, odhalí příběh někdejšího ředitele krematoria v pražských Strašnicích Františka Suchého a jeho syna. Těm se s nasazením vlastního života podařilo uchovat jména a popel více než 2 200 obětí nacistického režimu, které byly v krematoriu zpopelněny. Mezi nimi nachází Španělé i ztracené ostatky svých předků, po nichž byly před osmdesáti lety ve frankistickém Španělsku pečlivě zahlazeny všechny stopy. Dokumentární film odhalující tajemství strastiplné cesty hrdinů deportovaných do koncentračního tábora Hradištko u Prahy doplňují působivé animace.

Dokument vznikající k 80. výročí konce druhé světové války mapuje události, které doprovázely konec druhé světové války na území dnešní České republiky. Na pozadí příběhů pamětníků, kteří konec války v Čechách prožili, film popisuje dění dnů, které měly do značné míry rozhodnout o budoucnosti Československa na další dekády. Pomocí unikátních archivních materiálů a jedinečných výpovědí vypráví režisér Jan Rousek o momentech, které formovaly poválečnou realitu v Československu – ať už šlo o příchod Sovětů, ústup Němců, vyhnání německých obyvatel nebo přechod k novému politickému uspořádání… Počátkem května 1945 na území dnešní České republiky vypukl zmatek kolosálních rozměrů – v jejích hranicích padlo do zajetí zhruba milion německých vojáků, které sem z východu tlačila Rudá armáda, z jihu a západu Američané…

V Singapuru je vše pod kontrolou. V městském státě platí nespočet restriktivních pravidel. Od těch zásadních až po zákaz kouření na ulici, házení papírků na zem nebo mluvení v metru. Ve školách, nemocnicích, na tržištích i na ulicích jsou všude umístěny bezpečnostní kamery. Na dodržování pravidel v době pandemie dokonce dohlíželi i robotičtí psi, kteří hlídkovali v ulicích. Stát tvrdě hájí nastavený systém. Političtí oponenti jsou pronásledováni soudy, sexuální menšiny jsou pod dohledem a užívání drog vede rovnou do vězení.

Díky množství rozdílných biotopů, jež vedle sebe existují v těsné blízkosti, se Itálie řadí k evropským zemím s největší biodiverzitou. Místa, kde je nejlépe zachováno přírodní dědictví, střeží rozsáhlá síť chráněných oblastí. Jedním z nich je přírodní park Maréma v Toskánsku. Drsná, místy neprostupná krajina se rozkládá mezi písčitým i skalnatým mořským pobřežím a nalezneme v ní mokřady, kopce porostlé středomořskými křovinami i borovicové lesy. Právě zde dva biologové, déle než tři roky, zachycovali v přírodě svými kamerami čtyři roční období plná příběhů. Jejich dílo dokumentuje dramata, jimiž musí čelit predátoři i jejich kořist, v průběhu celého roku, aby naplnili prapůvodní účel své existence: přežít a rozmnožit se.

Pestrý festival ve městě Kataragama se stane cílem našeho putování. Cestou ale také poznáme zajímavé lidské příběhy a zamíříme do nejkrásnějších regionů na Srí Lance. Poznáme staré rybářské techniky místních obyvatel, práci krejčího, kterého jeho díla proslavila i daleko za hranicemi, nebo příběh chovatele slonů. Stranou ale nezůstane současnost ostrova. Uvidíme osudy mladých žen, které ukázaly svoji sílu při podnikání. Ať už šlo o spuštění dílny na zpracování rostlinných vláken nebo o vznik studia na grafické návrhy skateboardů. Všechny osudy se nakonec propojí během úžasných oslav na festivalu. K nim se připojí buddhisté, hinduisté a muslimové, protože město Kataragama je posvátným místem pro všechny. Tato událost nám ukáže pozoruhodné soužití různých jazyků, náboženství a kultury dnešní Srí Lanky.

Zatímco na konci třicátých let dvacátého století se v Paříži oslavuje modernismus, nacistické Německo prosazovalo „akademičtější“ pojetí umění. Od nástupu k moci v roce 1933 vnucovali národní socialisté svůj estetický ideál: klasicismus a staré mistry. Moderní umění považovali za urážku. Hitler učinil z rigidního umění absolutní pravidlo nového vkusu. Ve snaze prosadit „pravé umění“ uspořádali nacisté v roce 1937 dvě protichůdné výstavy. Jedna byla věnována novému oficiálnímu umění. Druhou nazvali „degenerované umění“. Ze všech německých muzeí nacisté odstraňují avantgardní obrazy, moderní tvorbu očerňují a hanobí. Expresionismus, kubismus a dadaismus jsou prezentovány jako důkaz degenerace Výmarské republiky. Co se stalo s odepsanými obrazy po skončení výstavy? Některé byly zničeny, jiné uschovány poblíž Berlína a ty nejcennější prodány na mezinárodním trhu. Po…