Televizní program

James Bond dostane záhadný odkaz z minulosti, který ho přivede na stopu známé zločinecké organizace. Postupně rozplétá složitou pavučinu lží, aby nakonec odhalil děsivou pravdu o SPECTRE.

Pozoruhodné filmové dílo zachycující morální a psychologický rozklad národně-socialistického režimu ve chvíli jeho definitivního pádu. Film natočený v roce 1973 vznikl podle přímého svědectví německého důstojníka Gerharda Boldta, který prožil závěrečné dny druhé světové války právě v nechvalně proslulém Hitlerově bunkru. Sleduje detailně období od 20. dubna 1945 – Hitlerových šestapadesátých narozenin – až do 30. dubna, kdy spáchal sebevraždu a jeho režim padl. Film patřil k prvním snímkům, které se odvážily zobrazit konec nacistického režimu přímo očima diktátora. Na rozdíl od pozdějšího filmu Pád Třetí říše (Der Untergang, 2004), jenž sází na historickou věrnost a civilní zobrazení postav, nabízí verze z roku 1973 stylizovanou, téměř shakespearovskou studii šílenství a opojení mocí.

Tato jedinečná gepardí rodina se nepodobá žádné jiné. Její členové zažívají neobyčejné životní dobrodružství. Žádná gepardí matka dosud neodchovávala devět mláďat. A žádné gepardí mládě dosud nemělo dvě matky. Skupina žije v regionu Karoo v Jihoafrické republice. Dlouhé týdny, někdy dokonce celé měsíce v polopouštní krajině ani jednou nezaprší. Noci tu mohou být mrazivé, dny spalující. Přesto je tato krajina pro gepardy dokonalým místem k životu. Rodina se pohybuje v oblasti soukromé rezervace Samara Karoo, kde probíhá velký projekt na obnovu přirozeného prostředí, včetně návratu původních druhů. Tedy i gepardů, kteří tu byli na přelomu 19. a 20. století téměř vyhubeni. Důkazem úspěšné obnovy přirozeného prostředí je i tato rodina. Gepardi mohou žít v oblasti zcela volně. Obojek s vysílačkou…

Britská armáda naverbuje malou skupinu vysoce vycvičených vojáků, aby během druhé světové války zaútočili na nacistické jednotky za nepřátelskými liniemi.

Film noir o zradě, hříchu, nevinnosti, a zejména odvěkém souboji dobra se zlem. Jeden z nejúchvatnějších padouchů filmového historie, ďábelský Harry Powell, se snaží vetřít do rodiny svého bývalého spoluvězně. Jeho děti by totiž měly vědět, kde je ukrytý lup. Když před tímto zákeřným a nemilosrdným reverendem děti prchnou, pronásleduje své malé oběti vytrvale až do velkého finále. Vizionářský film, který je také poctou němé kinematografii od Griffitha po vrcholná díla německého expresionismu, byl ve své době nepochopen a propadl u diváků i kritiky. Dnes je snímek absolutní klasikou, nechybí v prestižních žebříčcích kultovních filmů a sám se stal jedním z nejcitovanějších filmových děl.

Osmnáctiletá judistka z řeckého ostrova odjíždí do Athén za olympijským snem, kde čelí lásce, zradě i tvrdé realitě.

Na americké střední škole nikdy není nouze o večírky a nevázané známosti a každodenní drby jsou tu součástí studentského života. Lehce zakřiknutá studentka Laney je jiná než některé její spolužačky. Sní o stipendiu na výtvarnou školu, stará se o otce a bratra. Protože připadá občas některým klukům jako ošklivé kačátko, stává se náhle objektem pořádně ztřeštěné sázky… Téměř pohádkový příběh ve stylu Pretty Woman je zasazen do prostředí atraktivní střední školy v Beverly Hills.

Mike přijme práci nočního hlídače od Steva, ale zjistí, že opuštěná restaurace možná skrývá vražedné animatroniky.

Čtveřice postarších nejlepších přátel se rozhodne žít naplno a vyrazí na divoký výlet na Super Bowl LI, aby viděli hrát svého hrdinu Toma Bradyho.

Po zhruba desetiletém období povstaleckého a budovatelského patosu dostala slovenská, ale i česká kinematografie průkopnické dílo, které zásadně ovlivnilo její další vývoj. Snímek Slnko v sieti režiséra Štefana Uhera z roku 1962 je dokonce považován za vůbec první dílo československé nové vlny. Poetický příběh, jehož těžištěm je zachycení hlubokých a rozporuplných citů dvou mladých lidí, překvapilo zejména způsobem zpracování: autentickým jazykem protagonistů, který zvlášť kontrastuje s oficiálními politickými frázemi, znějícími z rozhlasu, nebo poetickou kamerou Stanislava Szomolányiho, která prostřednictvím drobných detailů vytváří poetické obrazy a vnitřně napjatou atmosféru. Nadčasové kvality Uherova díla potvrzuje i skutečnost, že národní filmová cena se na Slovensku jmenuje právě podle tohoto filmu.