Dokumenty

15. září 921 dvojice najatých vrahů pronikla na hradiště Tetín, aby usmrtila ovdovělou kněžnu Ludmilu. Traduje se, že ji uškrtili vlastním šátkem. Bývalá manželka knížete Bořivoje odešla ze světa, na který se však zanedlouho vrátila jako hrdinka legend a oslavných mýtů. Kněžna Ludmila se tak stala prvním českým svatým. Ale jaká byla tato žena ve skutečnosti? Odkud pocházela? Co ji těšilo? A jaká byla její role v tehdejší politice? Na tyto otázky se pokoušejí odpovědět přední čeští archeologové, historici i experti z dalších oborů. Výsledkem je téměř živoucí portrét významné ženy, která k nám vystoupá z nejhlubších vrstev naší minulosti, aby promluvila docela současným jazykem.

Na konci 60. let, kdy zněl z československých rádiových vln rokenrol a studentské revolty měnily svět, nastoupí starší z bratrů do prestižní redakce rozhlasu. Záhy se ocitne v nebezpečném souboji redaktorů a tajných služeb. Ve víru událostí půjde brzy všem o život a hlavní hrdina stojí před drsnou volbou: ochránit bratra, nebo pravdu a kolegy?

O jejich lásce už toho bylo napsáno, řečeno i natočeno opravdu mnoho. Přesto ani po čtvrt století nedá lidem spát, jak to asi mezi Dianou a Dodim Al-Fayedem bylo doopravdy. Tento dokument se snaží prostřednictvím svědectví lidí, kteří oba protagonisty příběhu novodobého Romea a Julie znali osobně, zrekapitulovat události, jež, jak všichni víme, skončily tragickou dopravní nehodou v pařížském silničním tunelu v srpnu roku 1997.

Romány Alexandra Dumase představují ideální předlohu pro filmové adaptace. V naší představivosti mušketýři tráví čas souboji, mařením spiknutí a záchranou cti královny a krále Francie. Mnohdy bojují z rozmaru. Skuteční královští mušketýři byli elitním sborem připraveným zemřít pro krále. Od roku 1665 se účastnili většiny vojenských akcí Ludvíka XIV. Vydejme se po stopách proslulého oddílu do 17. a 18. století. Ponechme stranou fikci a posviťme si na dosud neznámá fakta o osudech Dumasových legendárních hrdinů.

Naši domácí mazlíčci se v posledních letech stali hvězdami sociálních sítí. V zábavných či artistických kouscích si ale libují i volně žijící zvířata. Dobrovolně i nedobrovolně. Z mnoha záběrů vyplývá, jako by je hra bavila. Je tedy na rozdíl od obecně vžitého názoru možné, že by zábava nebyla výsadou pouze nás, lidí? Dávno víme, že mláďata se hrou učí. Jde ale jen o výchovné lekce řízené instinktem? Podle několika studií a experimentů nacházejí i divoká zvířata ve hře potěšení. A jak je to při pohlavních aktivitách?