Dokumenty

Dlouho očekávaný dokument, který režisérka Olga Špátová natáčela v průběhu celého jednoho roku, nabízí divákům nevšední pohled do soukromí národem milovaného zpěváka. Mistr pustil kameru skutečně neobvykle blízko. Díky tomu s ním můžeme sdílet jak okamžiky radostné, ať už spjaté s profesí či s rodinným životem, tak chvíle plné bolesti a vědomí blížícího se konce. Přestože to pro něj i přes jeho vrcholnou profesionalitu jistě nebylo snadné, přistupoval k natáčení s pokorou. O realizaci sám řekl: „Olga má velký dar natáčet se svým úzkým týmem tak, že jsme se častokrát nechali unést spontánní atmosférou a přirozeně jsme ji pustili do našeho soukromí, díky čemuž jsem se rozpovídal o tématech poměrně důvěrných. Se svým manželem, kameramanem Janem Malířem, se tak vlastně…

Památník Karla Čapka slaví šedesát let od svého založení. Sídlí v domě, který si jako letní dům vybral Karel Čapek se svou ženou Olgou Scheinpflugovou. Dokument připomene význam místa i osobnosti, které se tu setkávaly. Tehdejší atmosféru dokreslí nedávno objevené filmové záběry, které podrobně prozkoumají režisér dokumentu Ondřej Kepka a současný ředitel památníku Karla Čapka Zdeněk Vacek. Zajímat je bude i osud jejich autora – Čapkova lékaře a přítele MUDr. Leopolda Firta. Zároveň na základě dobových i současných záběrů ukážeme, jak se Strž v průběhu let změnila.

Hrdiny dojemného dokumentu Amy Schatzové jsou žáci 10. třídy Hill-Freedman World Academy ve Filadelfii, kteří se účastní speciálního projektu psaní písní, jenž poukazuje na osvobozující, nadějnou a léčivou sílu uměleckého vzdělávání.

Exkluzivní pohled do zákulisí seriálu Harry Potter z produkce HBO. Příběh vyprávěný tvůrci, kteří oživují legendární svět.

Aby vše fungovalo v harmonii, potřebuje svět přírody rozlehlé prostory, chráněné ekosystémy a různorodé zdroje. Jaký je stav a budoucnost? Tím, že pro sebe zabírá stále více půdy, člověk původní teritoria rozdrobil a přerušil přírodní stezky, po nichž se volně žijící zvířata pohybují. Tyto přírodní biokoridory mají přitom zcela zásadní význam pro jejich přežití a pro rovnováhu a fungování ekosystémů. Všude na světě se vědci, ochránci přírody a místní obyvatelé spojují, aby tyto koridory obnovili a umožnili tak zvířatům volný pohyb.

Reformovaná cirkev v živote mladých Maďarov na juhu Slovenska.

Eva Davidová (28. prosince 1932, Praha – 21. září 2018, Český Krumlov) byla česká historička umění, etnografka, socioložka a fotografka. Patřila k zakladatelům české romistiky. Vystudovala filozofickou fakultu Univerzity Karlovy v Praze, svojí diplomovou prací obhájila Romy jako specifické etnikum. Do roku 1976 pracovala v Sociologickém ústavu Akademie věd. Od padesátých let se věnovala romské kultuře a sociologii. V letech 1958–1959 pořídila snímky kočovných olašských Romů, kteří se poté museli na základě zákona nuceně usadit. Ve fotografické dokumentaci života Romů pokračovala i v dalších letech. Její unikátní sbírka romského folkloru se nachází v Rakouské akademii věd. Přednášela romistiku na univerzitách, byla členkou International Romani Union a Gypsy Lore Society.

Květušínská škola míru fungovala v 50. letech ve vojenském prostoru Boletice. Šlo o unikátní experiment, který měl ověřit, zda jsou romské děti kultivovatelné a mohou se zařadit do vzdělávacího systému. Film sleduje vnučku tehdejších žáků – jedenáctiletou Karolinku pátrající po historii školy. Ptá se svých příbuzných i sousedů a postupně se dozvídá, že díky laskavému přístupu a intenzivní péči učitelů žáci sice byli úspěšní, mnozí za to ale zaplatili vysokou cenu. „Ten experiment probíhal v podmínkách a s pomocí metod, které by byly dnes naprosto nepřijatelné,“ říká režisér a scenárista filmu Tomáš Kudrna. Důležitou podmínkou pro úspěch experimentu bylo totiž vytržení dětí z rodinného prostředí; brzy po vzniku začala škola fungovat jako internát a dětský domov, kam rodiče neměli přístup….

Produkujeme miliony tun odpadu a také šrot. Jakmile nějakou věc spotřebujeme, většinou ji vyhodíme a co se s ní děje dál už neřešíme. Všechny tyto hmotné kousky našeho života putují na skládky či „hřbitovy“ doslouživších věcí. Ale mnoho z těch předmětů by klidně mohlo sloužit dál nebo být součástí něčeho nového. To, že už nějakou věc nepotřebujeme, neznamená, že nám opravdu musí nutně zmizet ze života. Tak to alespoň vidí někteří lidé, kterým nejenže není lhostejná extrémní zátěž naší planety odpadem, ale kteří dokáží tomu, co mnozí nazývají šrot vdechnout zcela nový život. Ze starých šátků tak vzniknou polštáře, z nich pak běhouny a z těch rohože. Ve filmu uvidíme i architekta, který hledá po světě vysloužilé lodní trupy, které…

Jak by se nám žilo, kdyby se dějiny vyvíjely jinak?