Dokumenty

Bioložka a biochemička Liz Bonninová se vrací k vlastním kořenům. V tomto dokumentárním cestopisném seriálu, který kombinuje exotickou přírodu s jedinečnými místními kulturními zážitky, vyrazila na velkolepou výpravu po osmi karibských zemích. Od Trinidadu po Martinique a přes milion kilometrů čtverečních hladiny oceánu. Liz odhaluje nové a dosud neznámé zákulisí jedinečného ekosystému divokého Karibiku.

Navzdory mnoha překážkám si díky koloběhu vody na naší planetě řeka vždycky najde cestu od pramene až do moře. Řeky se rodí v horách. Nad střechou Jižní Afriky mraky uvolňují vláhu, která dopadá na skalnaté vrcholy a díky síle gravitace se posunuje stále níže, až dolů k mořským břehům. Po určitou dobu zůstává voda uvězněna ve vyšších polohách v podobě ledu, ale ty se s příchodem prolomí, začíná tání a cesta pokračuje. Vodopády dopadají v kaskádách do hlubokých tůní a koroze podemílá pevné břehy i tvrdé žulové skály, hloubí nová údolí, mění krajinu a protéká stále dál a dál. Na úpatí hor řeky v rovinatých oblastech zpomalují a v období sucha úplně mizí. Zvířata ohrožená vyhynutím jsou na vodě životně…

Máte rádi toulky po horách? Chcete obdivovat krásu a tajemství turistických chat? Tak se vydejte s hercem Vladimírem Čechem přímo na vrcholky hor.

Dnes je tvorba kreslených vtipů a karikatur lehce na ústupu, kdysi však tvořily nedílnou součást mnoha časopisů a byly velice populární. Když se řekne Neprakta, mnoho z nás si vybaví jedinečné kresby s výraznou černou linkou, které byly svého času ozdobou všech humoristických časopisů – a nejen jich. Vlastním jménem se autor oněch kreseb jmenoval Jiří Winter a naším záměrem bude tuto svéráznou a svým způsobem renesanční postavu představit. Jeho život totiž byl stejně pestrý jako jeho kresby. K výročí nedožitých sta let Jiřího Wintera nabídneme divákovi osm kapitol dokumentu, které představí jednotlivé obory jeho zájmu. On totiž zdaleka nebyl pouhý kreslič vtipů… Jeho zájmy zasahovaly do mnoha oborů, léta se věnoval přírodním vědám, antropologii, sběratelství, ale také navrhoval filmové…

Je tomu už více než jedna lidská generace, kdy královna dánská Margareta II. pozvala sochaře Bjørna Nørgaarda na oběd a požádala ho, aby navrhnul sochu pro poslední volnou kryptu do katedrály Domkirke v Roskilde, kam by měla být pochována ona a její manžel princ Henrik. Pro chrám, kam se pohřbívají dánští panovníci už osm století, navrhnul profesor královské akademie skleněný sarkofág, ve kterém jsou vymodelovány dvě postavy v nadživotní velikosti symbolizující prázdnotu moci. Křišťálová podstata pro otevřenost a demokratizaci vládnutí. Po několika letech diskusí o záměru a jeho financování začal Bjørn Nørgaard hledat, kdo by dokázal odlít sochu složenou ze šesti tunových kusů taveného čirého skla. Pět let experimentoval v Japonsku, v Číně, v USA a nakonec skončil na Pelechově…

V pondělí 6. srpna 1945 přesně v 8 hodin a 15 minut ráno vstoupil svět do atomového věku. Po přibližně patnácti sekundách od svého vypuštění dopadla vůbec první válečně použitá jaderná zbraň na svůj cíl, japonské město Hirošima, a srovnala jej se zemí. Podle minimalistických odhadů zahynulo bezprostředním působením výbuchu na 70 tisíc obyvatel a další desítky tisíc podlehly v následujících hodinách, dnech, měsících a letech zničujícím požárům, nemoci z ozáření či následkem dalších účinků bomby s nevinným označením „Little Boy“. Se svými vzpomínkami na osudné okamžiky se podělí očití svědci z řad obyvatel postiženého města i členové posádek doprovodných bombardérů Great Artist a The Necessary Evil, jejichž úkolem bylo změřit sílu výbuchu a vše fotograficky zdokumentovat.

Hranice Římské říše, největšího starověkého impéria, se v čase proměňovaly. Území se rozrůstalo, na druhou stranu však říše o některá z nich přicházela, aby je posléze zase získala zpět. Kolem 5. století našeho letopočtu však nastal začátek konce. Zapříčinili pád Říma stále krutější a tvrdší soupeři? Císaři neschopní vykonávat své povinnosti? Ukončila rozkvět středomořské civilizace smrtící epidemie? Historikové jsou dnes kombinací přírodovědných oborů a archeologie schopni říci, jaké okolnosti provázely smrt Západořímské říše.

Do čela sovětských komunistů se Michail Gorbačov postavil v roce 1985, a prvním a zároveň posledním sovětským prezidentem byl v letech 1990-1991. Chtěl reformovat socialismus, nakonec však ztratil kontrolu nad událostmi a ocitl se na okraji politického života. Jeho zásluhy jsou přesto nemalé: perestrojka, glasnosť, parlamentní vláda, ukončení studené války…