Dokumenty

V roce 1925 oznamoval světový tisk zprávu o archeologickém nálezu století. Šlo o hliněnou sošku – Venuši, která byla nalezena při archeologickém výzkumu v Dolních Věstonicích. Zkoumání Věstonické venuše začalo již v roce 1925 a s postupem diagnostických technologií pokračuje nepřetržitě dodnes. V roce 2025 si připomínáme sté výročí nalezení Věstonické venuše, která se stala senzací nejen u odborné, ale také laické veřejnosti na celém světě. Její hodnota je nevyčíslitelná a bývá stále nejnavštěvovanějším exponátem na tuzemských i světových archeologických výstavách. Nikdo jejím prostřednictvím nenabídl pohled do doby před pětadvaceti tisíci lety. Proč byla nalezena ve dvou kusech? Proč nikdo neukázal metody výzkumu Věstonické venuše a nové pohledy archeologů? Proč nás doposud nikdo podrobně neseznámil, jaké jsou současné vědecké poznatky ve…

Estonsko je země protikladů a proměňuje svou tvář podle rytmu ročních období. Místo, kde se moderní technologie prolínají s bohatým historickým dědictvím, a kde tradice plynule souzní v dokonalé harmonii s přírodou. Bohatá minulost se odráží v rozmanité architektuře a místních tradicích, které se dodnes předávají generacím. Hlavní město Tallinn spojuje staletou historii s dynamikou moderního průmyslu. V odlehlých koutech daleko od ruchu měst Estonsko ale nabízí téměř nedotčenou divočinu. Od ledového pobřeží, kde se tyčí zamrzlé strážní věže, až po malebná jezera a klikatící se řeky.

Již více než 150 let probouzí jeho tvorba fantazii všech čtenářů, dětských i dospělých. Obdaroval svět postavami, které uvíznou v paměti, a i přes své úspěchy a touhu poznat svět, zůstával outsiderem. Hans Christian Andersen se narodil v roce 1805 v dánském Odense na ostrově Fyn. Byl jediným dítětem svých rodičů, kteří se vzali až rok po jeho narození. Jeho otec se jako švec snažil uživit rodinu, ale moc se mu to nedařilo. Andersenovo dětství tedy provázelo strádání a velká chudoba, navíc byli oba rodiče psychicky labilní. Přesto v synovi podporovali lásku k literatuře a divadlu a ponechali prostor jeho tvůrčímu duchu, který obdivují čtenáři již po mnoho generací.

Slovácká suita op. 32 (1903) je jednou z nejpopulárnějších skladeb české hudby, obraz okouzlení Vítězslava Nováka malebným, ale zároveň rázovitým krajem moravského Slovácka, regionu Horňácka. V pěti obrazech zachytil život zdejších lidí na přelomu 19. a 20. století. Symfonie, vycházející z impresionistického pojetí, přitom reflektovala tehdejší tendence nového pohledu na uchovávání a rozvoj lidové tvorby. Filmově byla Slovácká suita poprvé zpracována v roce 1966 režisérem Kubou Jurečkem A právě černobílé, lehce patetické zpracování v prostředí Horňácké krajiny, nabízí pohled na vyznávané hodnoty zdejších obyvatel, kupodivu neměnící se příliš ani v realitě počátku III. tisíciletí. I přes stoleté rozdíly a změny moravského venkova lze totiž v mnoha momentech (především vztah k víře a lidovému umění a z toho plynoucí vztah člověka…

Narodil se před sto lety v Přerově, ale rozhodující období jeho života patřilo Brnu. Tam také prošel redakcemi Lidových novin, Rovnosti, Čs. rozhlasu i Hosta do domu. Oldřich Mikulášek je jedním z našich nejvýznamnějších básníků druhé poloviny 20. století. Jeho poezie je vyhraněná a v podstatě nezařaditelná do dobového proudu či směru, i když lze mluvit o určité inspiraci např. Františkem Halasem, Vladimírem Holanem. Jeho svébytná básnická filozofie je postavena na hlubokém prožitku lidské existence, osciluje mezi životem a smrtí a také základním kamenem jeho básnické kompozice je vždy kontrast. Na život a tvorbu Oldřicha Mikuláška vzpomínají v dokumentu Karla Fuksy jak přátelé a spolupracovníci, tak i jeho nejbližší rodina.