Dokumenty

Píše se rok 1660 a krásná Valentina D’Artagnanová sní o tom, že půjde ve stopách svého otce – nejlepšího a nejslavnějšího mušketýra Francie. S jeho doporučujícím dopisem a mečem odjíždí do Paříže za velitelem mušketýrů Finotem. Ten ji ale ke královským mušketýrům odmítá vzít, protože u vojska do té doby ještě žádná žena nebyla. Tou dobou zuří krvavá válka mezi Franciií a Španělskem, kterou by mohl ukončit sňatek mladého krále Ludvíka IV. se španělskou princeznou Marií Terezou. Na francouzském dvoře ale právě probíhá nemilosrdný boj o moc mezi králem a úskočným kardinálem Mazarenem, jenž se odvážil vydal tajný rozkaz, aby byla španělská princezna, která je zrovna na cestě do Paříže, zavražděna. Události dostanou dramatický spád, když úskočná kardinálova přisluhovačka lady…

Alpy: místo, kde se čas zdánlivě zastavil. Jaká je však realita? Po více než 250 tisíc let se v Alpách proměňuje flora i fauna, a to od největších savců po nejmenší hmyz. Nenechte si ujít dramatický příběh života v neustále se měnícím světě a vychutnejte si krásné propojení vědy a lidského zaujetí, majestátní scenérie a fascinující přírody.

Zápis z jednání má zásadní význam. Odhaluje, jak otevřeně a jasně se ve skupině účastníků diskutovalo o plánované vraždě milionů Židů v Evropě. Historicky unikátní dokument je nyní dobře zabezpečen a uchováván v politickém archivu Federálního ministerstva zahraničí a patří do spisu s názvem „Konečné řešení židovské otázky“. Obsahuje kolem 300 dokumentů o takzvané „židovské politice“ v letech 1939 až 1943. Zvláštní význam mají zápisy z konference ve Wannsee. Bylo to považováno za „tajnou říšskou záležitost“ – nejvyšší stupeň utajení v nacistickém státě. Z původních třiceti kopií protokolu přežil válku pouze jeden. Pozvání na setkání ve Wannsee přišlo od Reinharda Heydricha, vedoucího Hlavního úřadu říšské bezpečnosti v berlínském Prinz-Albrecht-Palais, ústředního perzekučního a vyhlazovacího orgánu nacistického režimu. Heydrich byl muž mnoha…

S konceptem art brut přišel ve čtyřicátých letech dvacátého století francouzský malíř a sochař Jean Dubuffet, jenž tímto pojmem označoval díla, která sbíral po blázincích, věznicích nebo zapadlých vesničkách. Spatřoval v těchto artefaktech skutečnou podstatu umění: ryzí tvůrčí touhu, bez příkras a doprovodných teorií. K jeho fascinujícím objevům patřila Aloise Corbazová, která malovala, jak je typické pro tento druh tvůrců, jen pro sebe, nikoliv pro ostatní. Veškerý význam a smysl art brut spočívá v tvůrčím procesu. Francouzský dokument představuje celou řadu nesmírně zajímavých umělců tohoto specifického žánru, či spíše podoby výtvarné tvorby. „Syrovému umění“ teď otvírají dveře i ta nejprestižnější muzea. Mezi nimi pařížské Centre Pompidou, kterému v roce 2021 věnoval skoro tisíc děl Bruno Decharme, jeden z nejvýznamnějších sběratelů…