Dokumenty

Zaměříme se na velké mýty a prozkoumáme klíčové okamžiky 20. století z nové perspektivy, abychom vám poskytli neotřelé, chytřejší a důmyslnější vysvětlení.(Viasat)

Projekt Manhattan vyrobil v roce 1945 první atomové bomby. Tento dokument celý příběh oživuje za pomoci restaurovaných záběrům a silným svědectvím výrobců a přeživších.

Naše planeta je jeden velký propojený celek, kterého jsme všichni součástí. Co se děje v Amazonii, ovlivní i nás ve střední Evropě. I když se lidem mohou zdát tamní události a situace velmi vzdálené, jejich dopad je globální. Amazonie je plícemi planety a my je také potřebujeme. Dokumentární film režisérů Martina Smékala a Jiřího Šlofara zobrazuje obdivuhodné příběhy z prostředí ekvádorského pralesa, kde se čeští aktivisté a výzkumníci snaží najít cestu, jak zachránit prales. Současně tak svou činností pomáhají k udržení i naší západní společnosti, a to díky nově nabytým vzácným poznatkům, získaných od místních kultur. Situace v Ekvádoru byla prvním impulsem, který přinutil zajímat se o Amazonský prales třeba herce Leonarda DiCapria, který před nedávnem spoluzaložil fond na záchranu…

Kostel Božího těla v Gutech, v malebném podhůří Moravskoslezských Beskyd, patřil po staletí k nejpozoruhodnějším roubeným stavbám sakrální architektury. Podle letopočtu vytesaného v portálu kostela pocházel z roku 1563 a stáří stavby potvrdily před několika lety dendrologické testy trámů kostela. Jedle použité na stavbu totiž skutečně pocházely z let 1560 až 1564. Interiér kostela byl později vyzdoben obrazy a řezbami z dílen autorů Těšínského Slezska. Podle odborníků byl kostel Božího těla, vybudovaný v duchu goticko-renesanční architektury, jednou z nejvýznamnějších sakrálních staveb na našem území, a byl proto zapsán na seznam kulturních památek. V srpnu roku 2017 byla tato stavba zcela zničena úmyslně založeným požárem…

Babička i teenager plný energie v jedné osobě. Tak Zdenku Wasserbauerovou popisují lidé v jejím okolí. Kde se v ženě, která by si ve svých 82 letech mohla užívat zaslouženého odpočinku, bere síla, aby trávila celé dny na cestách, na nohou a hlavně nikdy nekončícím náborem potenciálních dárců? K odpovědi na tuto otázku se musíme vrátit do doby, kdy její vnuk a režisér filmu, onemocněl jako dítě leukémií. Pavel se vyléčil, ale jeho kamarád Honzík takové štěstí neměl. Nenašel se pro něj vhodný dárce kostní dřeně. „Babička Šance“ od té doby doslova „jede na dřeň“ a s nikdy nekončícím zápalem již více než 25 let šíří osvětu a intenzivně pracuje na rozšiřování registru dárců kostní dřeně.