Dokumenty

Absolventský film Josefa Kotalíka z písecké FAMO je komplexním, vyzrálým a divácky vstřícným profilem tvorby a života slavného avantgardního umělce Emila Artura Longena. Komentář čte Kryštof Hádek, respondenty jsou znalci z oboru výtvarného umění, literatury a filmu a také herečka Regina Rázlová, jež v roce 1980 ztvárnila v televizním filmu Xena Longenovu manželku a o osobním životě obou umělců ví zjevně velmi mnoho. Kromě četných citátů (čtou Vladimír Javorský a Barbora Mudrová) nechybí ani ukázky z filmů a fotografie, do filmu je velice vkusně zakomponovaná i animace Longenových výtvarných děl.

V každé epizodě je představeno jedno vrcholné technické dílo, legendární výtvory jako pyramidy, Stonehenge, Velká čínská zeď, Notre Dame a Tádž Mahal. V seriálu se mísí úžasné archivní záběry, rozhovory s odborníky, dramatické rekonstrukce a dechberoucí letecké snímky, přičemž vychází z nejnovějších poznatků získaných díky novým technologiím, které odhalují tajemství starověkého světa. Nové světlo vrhne na techniky, materiály a inovativní myšlení, které stojí za každým starověkým inženýrským počinem, a nabízí tak nový pohled na jejich fascinující a důležitou historii.

Život představitelky proslulé mrchy Alexis ze seriálu Dynastie, aneb z anglického divadla do Hollywoodu a zpět… V polovině devadesátých let patřil na českých obrazovkách k největším hitům americký televizní seriál Dynastie, z nějž, podobně jako u jistého J. R. z konkurenčního Dallasu, utkvěla divákům v paměti nejvíce hlavní záporná postava. Potvoru Alexis hrála Angličanka Joan Collinsová od druhé až do poslední řady tak přesvědčivě, že jí to zajistilo slávu po zbytek života, ale zároveň zastínilo její divadelní a filmovou práci. V britských filmech se objevovala už od začátku padesátých let minulého století, na divadelních prknech stála dokonce ještě v době druhé světové války. Roli v americkém televizním seriálu Dynastie vzala hlavně z finančních důvodů. V USA žila díky svým manželům už od poloviny…

Šokující celovečerní dokumentární film inspirovaný knihou W. G. Sebalda a doplněný archivními záběry z období druhé světové války pokládá neodbytnou otázku: Je morálně přípustné zatáhnout do válečných operací civilní obyvatelstvo? Je vůbec možné nějak ospravedlnit hromadné ničení v zájmu vyšších „morálních“ idejí? Je to otázka stejně relevantní dnes jako v polovině minulého století. A že nepřestává být urgentní dokazují tragické události naší současnosti.