Filmy

Jen tři zlaté dukáty v dlani má zakletá slečna Julie k tomu, aby se mohla vrátit zpátky do života. Vždycky jen jednou za sto let… Juraj není jenom obyčejný venkovský pastýř ovcí, díky místnímu učiteli je vzdělaný, umí číst a psát v mateřštině i anglicky. A díky tomu se u něj z různých knih, novin a časopisů dozvídá o světě, o nových vynálezech a objevech z počátku 20. století. Jeho snem je cesta až do Ameriky. Na to potřebuje peníze. Když se jedna z oveček zatoulá k ruinám starého hradu, objeví se před ním nečekaně tajemná slečna Julie. Je krásná a tvrdí o sobě, že je majitelkou místního velkého panství i se zámkem. Nesmí ale nikomu říct, že někdy počátkem 17….

Detektivní triptych je adaptací povídek Josefa Škvoreckého. První dvě (Smrt na Jehle a Jak se koupe žena) jsou vážně míněné příběhy rafinovaných vražd. Třetí, podle níž byl nazván celý film, je vtipná ironizující historka. Spojujícím článkem je postava poručíka Borůvky, zvaného mezi přáteli Bublina. Již svým zjevem je pravým opakem známých hrdinů světové detektivní literatury, protože je nenápadný, obtloustlý, fyzicky neobratný a poznáte ho podle charakteristického zadrhávání. Pod nenápadným zevnějškem však skrývá mimořádně bystrého ducha.

Je rok 1945, válka skončila. Do severomoravské pohraniční vesnice přijíždí jako národní správce konfiskovaného statku Viktor Chotovický, donedávna poručík československé zahraniční armády. Zasmušilý mladý muž přebírá vydrancovanou budovu, jejíž bývalý majitel, aktivní nacista Heidenmann, čeká ve vězení na soud. Strážmistr Hejna přidělí Viktorovi na úklid a vaření Adelheid, Heidenmannovu dceru, která se denně po práci vrací k ostatním Němcům, čekajícím na odsun… Snímek se jako jeden z prvních pokusil přehodnotit dodnes nejednoznačný postoj k poválečnému odsunu Němců.

V roce 1989 natočil režisér Štěpán Skalský film o posledních letech života Karla Čapka. Ačkoliv je film pojat jako drama rodinné, v němž významné postavení mají lidské vztahy, v jeho celkovém vyznění převažuje rozměr společenský. Lze jej také nazvat Čapek proti zkáze – proti nastupujícímu fašismu, proti ohrožení křehkých demokratických svobod, proti neblahým rysům české národní povahy. Film je jakousi mozaikou událostí a vztahů, které na Karla Čapka působily a které se mu v době jeho nemoci v horečnatých snech a ve vzpomínkách vracejí. Vzpomíná na dávnou lásku, na ženu Olgu, bratra Josefa a sestru Helenu, ale také na přátelství s T. G. Masarykem. Velkou hodnotou filmu je solidní a poctivý přístup autorů k tématu, kdy Čapkova osobnost je vystižena…

V roce 1947 sáhli filmaři poprvé po Čapkových Povídkách z jedné a druhé kapsy. Režisér Martin Frič si ve spolupráci se scenáristy Františkem Vlčkem a Jaroslavem Žákem vybrali pět povídek: Propuštěný, Případ s dítětem, Balada o Juraji Čupovi, Ukradený spis a Poslední soud. První je o podmínečně propuštěném trestanci, ve druhé policejní komisař hledá pachatele uneseného dítěte a poznává, jak těžké je mezi navlas si podobnými nemluvňaty najít to pravé. Třetí je sugestivním vyprávěním o náboženském fanatikovi, který z božího příkazu zabil a jde se ve sněhové vánici udat na četnickou stanici. Ve čtvrté pátrá inspektor Pištora po bytovém zloději, který omylem ukradl tajné spisy generálního štábu, a v poslední povídce se dozvíme, že je-li na některé hříšníky pozemská spravedlnost…