Filmy

V psychiatrické léčebně se mohou skrývat všelijaké divné existence – třeba váleční zločinci. Jenže jeden z nich sejde násilnou smrtí, takže policie má co vyšetřovat. Stop má málo, takže zkoumá, zda obrazy mrtvého, dochované v hojném počtu, nenabídnou nějaké vodítko. Jenže v roce 1967, kdy tento zřetelně vykonstruovaný film vznikl, se diváci mohli kochat zdařilejšími díly.

Absolvent FAMU Zoran Gospic dal do svého prvního filmu politické a národnostní problémy, organizovaný zločin, drogy, sex, násilí a černý humor. Vznikla téměř nekonzumovatelná směs. Umělecký dohled -Václav Vorlíček.

Důvod natočení tohoto filmu je jasný: měl zakrýt slavnou kroniku Vojtěcha Jasného „Všichni dobří rodáci“, výpověď o tragických důsledcích násilné kolektivizace. Prorežimní režisér Antonín Kachlík se též věnuje združstevňování moravské vesnice, provázenému omyly a donucováním, avšak ve svém optimistickém pohledu zdůrazňuje nadějné vyhlídky vedoucí ke šťastné budoucnosti. Scelené vesnické lány se sice rodily v bolestech, avšak budou sloužit k užitku všemu dělnému lidu… Stejně jako u Jasného i tady ztělesnil Radek Brzobohatý tvrdohlavého sedláka, jenž si jen pozvolna přiznává výhody společného hospodaření. Narozdíl od poetického rozšafnosti i jadrnosti Jasného kroniky tu však narážíme na hlomozné pozérství.

Podle námětu Jacka Londona vznikl – po povídkovém triptychu Kaňon samé zlato – další pokus o westernovou podívanou o dospívajícím chlapci, jenž po otcově smrti živoří ve zlatokopeckém městečku.

Příběhy ze združstevněné vesnice se často vyznačovaly plochostí zápletek i nanášením idylických odstínů. Tentokrát měli být diváci pobaveni zmatky, které zavinila fáma o údajném budování velkého rekreačního střediska na břehu místního rybníka. Zejména směšné mělo být, jak se kdekdo snažil zbohatnout. Všimneme si sklonu k bezúčelnému karikování a laciné nadsázce, skrze níž byli pozorováni jednotliví protagonisté.