Filmy

Plošková sarkastická hororová parodie na komiksové seriály z třicátých let minulého století.

Dramatizace staropražské povídky spisovatele Ignáta Herrmanna je hereckým koncertem Jana Pivce. Herec v tomto filmu z roku 1964 nechal zaznít všechny rejstříky svého zralého herectví, od poloh vysloveně komických až k tónům, zaznívajícím tragickým podtextem. A přestože postava Vavřince Konopky v tomto příběhu zřetelně dominuje, velký herec disciplinovaně ponechal dostatek prostoru i spoluhráčům, především Jaroslavu Marvanovi, Daně Medřické (její jedovatá Petronila je znamenitou figurkou), skromné Libuši Havelkové i bohémskému Josefu Kemrovi a všem dalším. Režisér František Filip zde byl vlastně dirigentem, který dostal k dispozici nádherně sladěný orchestr sólistů… Ale vraťme se do předminulého století. Kampak to asi ten důstojný a dosti tělnatý pan oficiál Konopka peláší? A dokonce běží tryskem a bez klobouku…

Druhá světová válka se pomalu chýlí ke konci. Na německé straně hranice začíná pomalu propukat panika a místní velitel přikazuje nechat podminovat místní přístav. Nenadálého zmatku využívají čeští lodníci, kteří se rozhodnou uskutečnit šílený plán: Ukrást německou loď plnou výbušnin a vyplout směrem ku Praze, která se má podle fašistických plánů stát poslední německou pevností… Scénář dostal Cenu literárního fondu ke 30. výročí osvobození.

Raná, ještě neobratná komedie s Voskovcem a Werichem, režírovaná divadelníkem Jindřichem Honzlem, popisuje zmatky kolem nešikovného strážníka a zmatkářského řidiče autokaru, kteří se řízením osudu stanou revuálními komiky. I tentokrát je příběh sestaven z ukázek jevištních výstupů obou umělců, zazní i několik jejich písní, avšak dějová linie se proto odhaluje jako příliš chatrná. Významná je ovšem dokumentační hodnota celého filmu.

Několik českých filmů se odehrává v nápravném zařízení pro mládež, tento se řadí k těm zdařilejším, i když si vypomáhá osvětovými, nabádavými berličkami. Hlásá, že také chybující mládež dostává příležitost, aby prohlédla a uvědomila si své chyby, aby se polepšila. Protagonistou vlastně ani není typický delikvent: nadaný student průmyslovky se v pasťáku ocitl proto, že se vzbouřil proti autoritativnímu otci a jeho autem záměrně naboural. Sebevědomý, snadno vznětlivý mladík se dlouho nedokáže přizpůsobit tvrdým podmínkám, které v tomto zařízení vládnou, prochází těžkou životní zkušeností.

V gestapáckém vězení je do cely nasazen jako konfident vězeň Evžen (V. Menšík). Nejdříve udal spoluvězně Arnošta (J. Moučka) a nyní má vyzvědět z mladého zatčeného odbojáře Karla (J. Tříska) adresu ilegálních pracovníků, kteří jsou ještě na svobodě. Karel má ale zvenku zkušenosti. Sám doplatil na to, že nezlikvidoval konfidenta… Dvěma cenami ohodnocený film Raport (Trilobit FITESU za rok 1968 – cena za nejlepší scénář, Soutěž o původní televizní inscenaci – II. cena) natočil v roce 1968 podle scénáře Jiřího Hubače Antonín Moskalyk.

Během knižního turné v Japonsku si renomovaná francouzská spisovatelka začne románek se svým japonským vydavatelem.

Elektřin komplex v elektrizujícím filmu. Dušezpytný námět o předčasném dospívání se potkává s explozivní imaginací, pomocí níž se režisérka noří do hrdinčiných traumatických vzpomínek ve všech odstínech monoklů. Setrvale hravý a místy hrozivý film nejen o tom, jak najít vztah ke svému vlastnímu tělu.

Skupina žen v izolované náboženské kolonii se snaží skloubit svou víru se sérií sexuálních útoků spáchaných muži v kolonii.

Film o přátelství a lásce v době, kdy jsou emoce a změny zdrcující a největším úskalím je strach. Jan pod tlakem otce zkoumá své city k nejlepšímu příteli a snaží se nezničit to nejcennější, co v životě má.