Historický

František Josef a Maxmilián. Dva rozdílní bratři, odlišní povahou i nadáním. A především důsledky přísně dodržované následnické hierarchie. Třebaže Maxmilián touží po koruně, ta dle dědického práva náleží staršímu bratrovi. Maxmilián je synem romantiky. Má cit pro krásu, v mnohém jiném je však slepý. Možná je v tom zakomponována i touha vyrovnat se staršímu sourozenci, jenž se roku 1848 stal Jeho císařským a královským Apoštolským veličenstvem, že Maxmilián přijme nabídku francouzského císaře Napoleona III., aby se stal novým panovníkem Mexika. Co však idealistický snílek netuší, je skutečnost, jakých rozměrů již dosáhla občanská válka zuřící v této středoamerické zemi.

Nejdéle vládnoucí britský monarcha, královna rekordmanka, vládkyně Commonwealthu, tedy Společenství národů. To byla nezapomenutelná Alžběta II. Cestovala po celém světě, aby se alespoň jednou za čas ukázala poddaným v nejrůznějších končinách, ať už jde o tichomořské ostrovy, řadu afrických zemí jako například Keňa či Austrálii a Nový Zéland. Nejraději ale měla Anglii a Skotsko. Je známo, že vánoční svátky trávila zásadně v anglickém Sandringhamu a léto pak ve skotském Balmoralu. Tam se také uchýlila ke konci svého života a tam ve věku 96 let vydechla naposledy.

24. května 1941: Británii zachvátí šok, když je chlouba královského námořnictva HMS Hood během pouhých osmi minut zničena německou lodí Bismarck, která nyní může volně brázdit moře a potápět důležité zásobovací konvoje. Británii hrozí kapitulace před Hitlerem, a tak Churchill vydá rozkaz k pronásledování a potopení této německé bitevní lodi. Úderné skupině velí britská vlajková loď HMS Ark Royal pod vedením admirála Toveyho. Boj mezi více než 5 000 muži královského námořnictva se 2 600 vojáky Hitlerovy Kriegsmarine se povede až do úplného konce a tisíce lidí zemřou. Dramatický příběh posledních 24 hodin mise s cílem potopit Bismarck je vyprávěn prostřednictvím doposud nikdy neviděných svědectví z první ruky vojáků, kteří se námořní bitvy zúčastnili.

Počátek 19. století. Bohatý muž Yurdan a jeho syn se vrátili z pouti a zjistili, že bulharské země sužuje mor…

Krutěji se už k němu osud zachovat nemohl: znetvořené tělo, odpor budící, hrůzu nahánějící tvář. Obluda. Stvůra. Démon. A přece stvoření bezmála lidské. Quasimodo. Nalezenec, vyrůstající ve velebných zdech chrámu Notre Dame, jehož jedinou radostí se staly zvony. Zvony, jimž věnoval všechnu svou energii, sílu a lásku, zvony, které jej na oplátku připravily o to poslední člověčí, co mu zbývalo, o sluch… A přece i v této ubohé karikatuře člověka se ukrýval vznešený duch, bilo vřelé srdce. Srdce, schopné těch nejposvátnějších lidských citů: lásky, pokory, sebeobětování…