Přírodovědní

Podobně jako lidé má i mnoho živočichů schopnost vytvářet mezi sebou vazby, ochranitelský instinkt, který řídí například chování medvědice ke svým mláďatům, přitažlivost mezi vůdcem vlčí smečky a jeho partnerkou nebo složitou síť vztahů fungující ve společenství šimpanzů. My, lidé, jsme vymysleli pojmy, jako je kamarádství, přátelství a láska, jimiž popisujeme pouta, která sdílíme. Otázkou je, jestli jsou živočichové schopni prožívat tyto pocity stejným způsobem jako my. Přestože některá zvířata mají podobný biologický základ jako člověk, mnozí vědci tvrdí, že tento typ pečovatelského chování není ničím jiným než výsledkem evoluce.

Pohoří Tenasserim v Thajsku se může zdát odlehlé, ale zvířecí druhy, které se zde vyvinuly, se rozšířily po celém světě. Teprve nyní si začínáme uvědomovat složitost těchto lesů a důležitost jejich zachování pro nadcházející staletí. Tento dokument představuje intimní portréty zvířat, která jsou v televizi k vidění jen zřídka. A také klade hlubší otázky týkající se záhad vnímání a evoluce. Proč mají tak nádherné barvy, co je potřeba k tomu, aby se tyto barvy v džungli udržely, a jak mohou tyto barvy vnímat samotná zvířata? Uvidíme vyrůstající opice langury, jejichž vnímání je velmi podobné našemu, a cestou potkáme další „účinkující“, od majestátního asijského slona a plachého medvěda malajského až po zvláštní svět strašilek a pavouků snovačů.

Podrobné zkoumání tohoto zvířete nás postupně přivedlo k tomu, abychom si položili otázku, jak asi uvažovali lidé před 500 lety. Takže jsme se snažili zkoumat mloka z pohledu životního prostředí. Tento velmi starý živočich, mnohem starší než dinosauři i než jiní plazi, je žijící předek úplně prvních čtyřnožců. Není jako ještěrka, je mnohem neohrabanější. Je to však úžasné zvíře a třeba jeho chůze nás opravdu okouzluje. Mlok skvrnitý nás vždycky fascinoval. Jejich příběh začal před třemi miliardami a sedmi sty miliony let. Tehdy se zrodil život díky malé buňce schopné se sama rozmnožovat. A právě schopnost replikace genetického materiálu, znamenalo pokračování živého organismu. Ten se dokázal přizpůsobovat, a tím se v průběhu let i diverzifikovat.

Nenechte si ujít intimní a dojemný příběh o neobyčejném vztahu mezi dvěma průzkumníky a filmaři a teprve osmitýdenním nalezeným mládětem leoparda. Mladou kočkovitou šelmu co nejcitlivěji sledují nejdříve spolu s její matkou, později jako dospělou už samotnou, a postupně se vzájemně seznamují. Příběh Život mezi šelmami je odvyprávěný s velkou vášní, klade důraz na skromnost a jen máloco se mu podobá.

Když naši předkové objevili zemědělství, opustili předchozí životní styl lovců a sběračů. Z dřívějších dočasných táborů kočovníků se stala stálá osídlení s jednou komunitou. Mělo to své nesporné výhody. Ale na druhou stranu lidé potupně ztratili do té doby úzký kontakt s přírodou i zvířaty, která nás celou dobu provázela. Ale našly se i výjimky. Pastevci patří k mužům a ženám, kteří nezapustili kořeny hluboko do země. Aby nakrmili svá stáda, jako jedni z mála i nadále pokračovali v nekonečném putování do nových končin, za čerstvými pastvinami. Byli to houževnatí lidé zvyklí žít a pracovat uprostřed divočiny. Měli hluboké znalosti o prostředí, ve kterém se pohybovali. Trávili dlouhé hodiny o samotě jen ve společnosti svých stád. A ti šikovnější vyráběli…

Útes v jihovýchodní Asii známý jako Korálový trojúhelník představuje vzácný příklad toho, jak se naše oceány dokážou vyrovnat s existenčními hrozbami a regenerovat. V magickém světě o rozloze 2,5 milionu kilometrů čtverečních vznikl samostatný ekosystém, kterému se dobře daří i navzdory zhoubným vnějším vlivům. Pojďte se na to podívat!

Touha po dobrodružství zavádí tentokrát ambiciózního Nicka Knowlese do Jižní Ameriky. V Chile Nick navštíví Národní park Torres del Paine, který je občas zmiňován jako osmý div světa. Z jezerní oblasti se přesunuje na souostroví v Tichém oceánu, jehož největší ostrov, Chiloe, má pověst domoviny čarodějnic. Na závěr své cesty překročí Andy, aby svoje jihoamerické toulky mohl ukončit v Argentině.

Podél severní části kalifornského pobřeží v letech 2020 a 2021 došlo během krátké doby k sedmi útokům žraloků bílých. Jeden z útoků byl smrtelný – první za v této části Kalifornie za posledních 16 let. Tato událost šokovala místní komunitu i odborníky, protože severní Kalifornie, konkrétně oblast od Santa Cruz po Crescent City, nebývá považována za místo s častým výskytem těchto incidentů. Odborníci z různých oblastí – mořské biologie, ekologie, oceánografie i ochrany přírody – zvažují několik možných příčin. Jedním z hlavních faktorů je nárůst populací mořských savců, zejména tuleňů a lachtanů, kteří tvoří přirozenou potravu pro velké bílé žraloky. Díky ochraně těchto zvířat se jejich počet výrazně zvýšil, což láká predátory blíže k pobřeží. Další teorií je změna teploty…

Podle některých odhadů napadl a sežral žralok dlouhoploutvý na 2000 lidí, více než žraloci bílí, tygří a bělaví dohromady. A mohl by snad tento zabiják být ještě nebezpečnější?