Filmy

Malá televizní komedie vypráví příběh jednoho manželství. Paní Králíčková si neustále hlídá svou váhu a počítá kalorie, jenže trápí hladem i svého manžela. A tak se jednoho dne na radu svého kolegy Králíček rozhodne předstírat, že má milenku. Doufá totiž, že žena bude žárlit a přestane s dietami. Takže zatímco žena odjíždí do lázní, aby tam zhubla, manžel je obletován a vykrmován svou svobodnou kolegyní Majkou, výtečnou kuchařkou. Co ale nastane po návratu paní Králíčkové domů?

Tři postavy si uvědomí, že život, který žijí, není takový, jaký si vysnily.

Ve srovnání s pozdějšími filmy má Charlie neobvyklý vzhled. V cylindru a žaketu vypadá jako někdo z lepší společnosti. Jedná se ovšem také o typicky sennettovskou grotesku, což znamená sled gagů bez většího děje. Charlie na začátku hovoří na ulici s mužem, který se chystá právě požádat dívku o ruku. Předběhne ho a s dívkou se zasnoubí. Když se potkají u ní doma, začne rvačka. Muž nakonec odchází do práce – do redakce a tiskárny novin. Zanedlouho tam zavítá i Charlie, který si přečte na ulici inzerát, že shánějí redaktora. Je přijat a vyráží do terénu. Jeho sok narazí na autohavárii, udělá pár exkluzivních fotek a napíše si poznámky, poté zachraňuje řidiče. Chaplin jde okolo, fotoaparát i poznámky sebere a…

Film je baladickým příběhem chlapce Janka Kadavého, jehož otec byl v roce 1949 zatčen, odsouzen a popraven jako třídní nepřítel. Matka krátce nato zemřela a Jankovi zbyl jen děda… Děj se odehrává ve dvou časových rovinách: zachycuje tragikomické epizody z vojenské služby u pétépáků a trpké vzpomínky na dětství, plné ústrků ze strany spolužáků i dospělých. Jediným světlým bodem Jankových vzpomínek je právě děda… Autobiografický film scenáristy Jiřího Křižana se vrací do padesátých let minulého století, do doby poznamenané lidskými tragédiemi a utrpením. Drama o střetu přirozené mravnosti a selské odolnosti s totalitním útlakem inspirovaly skutečné osudy Křižanových předků.

Ráno, jako každé jiné. Na ulici rachotí tramvaje, dlažbu rozezněly kroky prvních chodců. Teď by měl zazvonit budík a dvaašedesátiletý Mrákota by pod peřinou vychutnával poslední okamžiky příjemného tepla. Ale budík nezvoní. Pravidelný ranní rytmus zakolísal na tom nezvyklém tichu a od té chvíle je všechno jiné? Televizní hra Jiřího Hubače „Dlouhý podzimní den“, která získala v roce 1971 na mezinárodním televizním festivalu v Praze v kategorii dramatických děl hlavní cenu – Zlatou Prahu a Cenu československých televizních diváků, je příběhem člověka, který se nechce smířit se skutečností, že by odchodem do důchodu skončil jeho aktivní život.